Hardware vs. cloudová bezpečnost: Který přístup chrání vaši síť lépe?

Cloudová ochrana posouvá perimetr k lidem, aplikacím a datům. Reaguje dřív než hardware bez ohledu na vzdálenost nebo to, kdo má dneska směnu.

Statický firewall naráží na limity, které nevyřeší pouze výkonnější zařízení:
‍

⇢ Útoky probíhají v řádu sekund, ale reakce v on-premise prostředí často závisí na lidském zásahu.

⇢ Každý hardware má kapacitní strop a jakmile se připojení nebo firewall zahltí, ochrana je pryč.  

⇢ V hybridním prostředí se uživatelé, aplikace i data nacházejí mimo datacentrum a pevný perimetr přestává odpovídat skutečnému provozu firmy.

⇢ Skutečné náklady vznikají při incidentech ve formě výpadků a času lidí, pořizovací cena hardwaru je jen začátek.

Pocit kontroly, na kterém firmy roky stavěly

Firewall on-premise vznikl v době, kdy byl síťový provoz relativně předvídatelný a perimetr jasně daný. Organizacím jako banky, nemocnice nebo firmy v logistice či retailu dával přímou kontrolu nad sítí, snazší audity a stabilní architekturu, která dlouhé roky fungovala.

Tento model ale začal ztrácet pevnou půdu pod nohama s nástupem hybridní práce, cloudových aplikací a distribuovaných týmů. Uživatelé i data se postupně přesunuli mimo „hradby“ datacentra, zatímco bezpečnostní architektura zůstala navržená pro prostředí, kde se vše odehrává na jednom místě. Firewall on-premise tak dnes často chrání jen to, co je fyzicky připojeno k síti organizace a často nepokrývá vše, v čem dnes firma skutečně funguje.

Upozorňuje na to i analytická a poradenská společnost Gartner. Podle té bezpečnost postavená kolem jednoho pevného perimetru přestává odpovídat realitě distribuovaných aplikací, vzdálených uživatelů a cloudové infrastruktury.

Právě proto sleduje dlouhodobý posun od tradičních firewallů k modelům typu Firewall-as-a-Service a SASE, které bezpečnost neposazují jen k datacentru, ale blíž k uživatelům a aplikacím, kde skutečně vzniká riziko. Rozdíly mezi hardwarovým firewallem a cloudovým řešením, se naplno projeví až v každodenním provozu a při skutečných incidentech.

Výzva #1 Rychlost reakce na útok

U moderních DDoS útoků rozhoduje každá sekunda.

V tradičním hardwarovém modelu vypadá reakce na incident obvykle takto:

Alert (upozornění na incident) → triáž v SOC (rychlé posouzení závažnosti incidentu bezpečnostním týmem) → sběr kontextu → rozhodnutí, zda blokovat → návrh změny → schválení → nasazení → monitoring.

I když samotný firewall dokáže pravidlo aplikovat rychle, celý proces je zatížen schopností lidí rychle a včas reagovat, eskalacemi a řízením změn. V regulovaných odvětvích navíc nelze blokovat provoz bez ověření dopadu na byznys.

Cloudový edge model funguje opačně. Reakce na útok není manuální změna na jednom zařízení, ale uplatnění centrální bezpečnostní politiky v distribuované síti. Velká část mitigací probíhá autonomně a ochrana se v řádu sekund projeví globálně — bez čekání na schválení každého kroku. SOC týmy se tak mohou soustředit na analýzu a výjimky a nezaseknou se hned na samotném „zastavení útoku“.

Destíky minut bez kontroly vs. za 3 sekundy v bezpečí

Toto srovnání dobře ilustruje rozdíl mezi manuálně řízenou mitigací a autonomní cloudovou ochranou. Ta nejlepší na trhu dokáže většinu DDoS útoků detekovat a odrazit automaticky do 3 sekund.

Společnost IBM ve svém Cost of a Data Breach Report 2025 uvádí, že průměrný čas na identifikaci a omezení bezpečnostního incidentu v tradičním prostředí dosahuje vyšší desítky minut. Nejde o to, že by hardware firewall neuměl blokovat provoz, ale o to, že organizace potřebuje čas na rozhodování, schvalování a minimalizaci rizika výpadku.

Rozdíl tedy nevzniká na úrovni technologie, ale procesu. Zatímco cloudová edge ochrana řeší velkou část útoků autonomně, hardwarový model se opírá o lidský zásah, který v kritických minutách výrazně zpomaluje reakci na útok.

Výzva #2 Škálovatelnost a kapacita

Tradiční hardware firewall má vždy fyzický limit. Je omezený propustností zařízení a kapacitou linky. Jakmile je linka saturovaná, firewall už nemá co chránit – provoz se k němu jednoduše nedostane. I při zapojení více firewallů pro vysokou dostupnost a zálohu při výpadku zůstává datacentrum hlavním místem, kam útok směřuje.

Hlavním inovátorem je v tomto ohledu bezpochyby americký Cloudflare. Ten dnes provozuje globální síť ve 330+ městech ve více než 120 zemích, napojenou na tisíce různých internetových operátorů a páteřní sítě po celém světě. Útoky se tak absorbují a rozptýlí napříč sítí ještě dříve, než by se mohly koncentrovat na jednom místě nebo u jednoho zákazníka.

330+ bodů v síti umístěných blízko uživatelů a zdrojů provozu vs. jeden box v datacentru

Hardware firewall bojuje s útokem až poté, co dorazí na vaši linku. Cloud-edge síť ho dokáže pohltit dřív, než se k vám vůbec dostane.

Nejde tedy o volbu dodavatele, ale o fyzické limity a samotnou strukturu internetu. Cloudflare v roce 2025 reportoval automatickou mitigaci útoků o velikosti až 7,3 Tbps a 4,8 miliardy paketů za sekundu. Taková škála není dosažitelná jedním zařízením ani jedním datacentrem, bez ohledu na to, jak výkonný hardware použijete.

Výzva #3 Skryté náklady

Hardware firewall bývá často vnímán jako jednorázová investice.

Kromě samotného zařízení je nutné počítat s náklady na energie, chlazení, místo v serverové skříni datacentra, síťové připojení, licence, pravidelné aktualizace a obměnu techniky každé tři až pět let. Největší položkou jsou ale lidé – síťoví specialisté, bezpečnostní týmy, pohotovostní služby a týmy pro řešení incidentů, které musí infrastrukturu nepřetržitě provozovat a spravovat.

Společnost IBM dlouhodobě ukazuje, že největší náklad bezpečnostního incidentu nepředstavuje samotná technologie, ale čas. Čím déle trvá detekce a reakce, tím vyšší je finanční dopad, reputační škody a regulatorní riziko. V praxi se tak CAPEX na hardware velmi rychle „rozpustí“ v nákladech na obnovu, výpadky a lidskou práci.

Cloud-native model staví proti tomu predikovatelný OPEX. Škálování je součástí služby, mitigace je zahrnutá v provozu a velká část reakcí probíhá automaticky. CAPEX proto automaticky neznamená levnější řešení, pokud zpomaluje reakci na incidenty a zvyšuje jejich dopad.

V kontextu regulací, jako je NIS2, se navíc tyto náklady nepřeklápějí jen do rozpočtů, ale i do odpovědnosti managementu: pomalejší detekce a reakce nejsou jen technickým selháním, ale potenciálním porušením zákonných povinností, se všemi důsledky, které z toho plynou.

Jak tedy funguje cloudová bezpečnost?

V cloudovém modelu bezpečnosti se ochrana přesouvá z jednoho pevného místa do distribuované edge vrstvy internetu. Bezpečnostní politiky se řídí centrálně, ale uplatňují se globálně – tedy blízko zdroje provozu i samotných uživatelů. Model Zero Trust, který je součástí cloudové bezpečnosti, přitom vychází z jednoduchého principu: žádný provoz není automaticky důvěryhodný, bez ohledu na to, odkud přichází.

Řešení jako Cloudflare Zero Trust, WAF a DDoS ochrana fungují jako součást jedné společné platformy. Detekce útoků, jejich zmírnění i nasazování bezpečnostních pravidel probíhají automaticky a v globálním měřítku. Pro hybridní firmy to znamená jednotnou ochranu uživatelů i aplikací – ať už jsou v kanceláři, doma nebo v cloudu. Bez nutnosti směrovat provoz přes centrální VPN a bez toho, aby bezpečnost brzdila rozvoj byznysu.

Cloudový edge model lze přirovnat k osobní ochrance, která doprovází uživatele i aplikace bez ohledu na místo připojení. Bezpečnost se tak uživatele nesnaží dohnat – zůstává s ním po celou dobu.

Bezpečnost v době permanentního útoku

Česká republika čelí rostoucímu tlaku v oblasti kybernetické bezpečnosti. Podle dat NÚKIB bylo jen v roce 2024 v ČR hlášeno 268 kybernetických incidentů, přičemž významnou část tvořily DDoS útoky. Zároveň roste regulatorní a organizační zátěž spojená s řízením bezpečnosti, mimo jiné v souvislosti s implementací směrnice NIS2, která rozšiřuje povinnosti na tisíce nových subjektů.

Globální trend rovněž ukazuje další zrychlování a automatizaci útoků. Cloudflare ve svých reportech za rok 2025 uvádí 20,5 milionu detekovaných DDoS útoků celosvětově, což představuje meziroční nárůst o 358 % na globální úrovni. Útoky jsou kratší, častější a stále častěji řízené automatizovanými nástroji. Jen ve 3. čtvrtletí 2025 Cloudflare automaticky mitigoval 8,3 milionu DDoS útoků, bez nutnosti manuálního zásahu zákaznických týmů.

Současně vstoupila v platnost regulace NIS2, která rozšiřuje povinnosti na tisíce nových subjektů. Klade důraz na rychlou detekci, reakci a povinný reporting incidentů do 24 hodin. V kombinaci s dalšími regulatorními rámci, jako je DORA, vzniká tlak na bezpečnostní modely, které zvládnou škálu, rychlost i procesní nároky.

Regulace přitom neznamená jen technické změny. Přináší i rostoucí osobní odpovědnost managementu za to, zda je organizace schopna incidenty včas detekovat, zvládnout a správně nahlásit. Pro mnoho firem to znamená zásadní změnu procesů, rozhodování i řízení rizik.

Trh v Česku i na Slovensku však dlouhodobě trpí nedostatkem bezpečnostních specialistů. Model, který spoléhá na ruční obsluhu hardwarové infrastruktury a nepřetržitou dostupnost lidí, je v tomto prostředí strukturálně neudržitelný. V tomto kontextu dává smysl přemýšlet o bezpečnostních modelech, které staví na automatizaci, škálovatelnosti a rychlé reakci. O nástrojích, které dokážou držet krok s hrozbami, regulací i reálně dostupnými kapacitami.

Co je nejlepší volba pro váš byznys?

V roce 2026 se bezpečnost posouvá od zařízení k distribuovanému, automatizovanému a řízenému modelu. Pro mnoho organizací dnes dává smysl si tento model ověřit v řízeném POC, bez rizika a bez nutnosti okamžité migrace, což Integrity umožňuje.

Jde o nejrychlejší způsob, jak zjistit, zda cloudová bezpečnost lépe odpovídá vašemu byznysu, rizikovému profilu a regulatorním požadavkům než tradiční hardware řešení.

‍